Politiky a strategie 

Pokroku bylo dosaženo při odstraňování překážek agroekologického přechodu. Tyto překážky jsou překonávány prostřednictvím řady politik a opatření. Nařízení a směrnice EU pro zemědělské postupy byly vyhodnoceny jako ty, které mají pozitivní roli v přechodu na agroekologii. 

Analýza politik a strategií v případových studiích v 15 zemích uvedla, že nástroje politiky I. pilíře SZP mají slabší vazby na agroekologický přechod než nástroje II. pilíře (Linares Quero et al., 2020). Mezi posledně jmenovanými nástroji byly jako nejúčinnější shledány Agroenvironmentální opatření, Ekologické zemědělství, Modernizace zemědělských podniků a investice a Poradenství, informace a školení. 

Byly identifikovány inovativní tržní a politické pobídky, které jsou vhodné pro podporu agroekologických přechodů (Galioto et al., 2021). V rámci potravinových politik získaly vysoké hodnocení pro podporu agroekologického přechodu veřejné zakázky na bioprodukty pro veřejné jídelny a národní potravinové strategie. Mezi tržními nástroji byly certifikační systémy celkově hodnoceny pozitivně, ale názory se lišily a někdy se rozcházely.

Překážkou přechodu k agroekologickým zemědělským systémům může být kultura a způsob myšlení. Zemědělci, instituce, úřady, podniky a další účastníci hodnotových řetězců často spoléhají na znalost stávajících přístupů a výstupů založených na zkušenostech. Odpor ke změnám, nevyzkoušené přístupy nebo setrvačnost při změně postoje brání přijímání nových myšlenek a postupů. Existuje dlouhá tradice neformální nebo formální spolupráce zemědělců, například prostřednictvím kroužků zemědělských strojů (např. CUMA, Francie; RingLink, Spojené království). Důkazy však ukazují, že zemědělci uznávají hodnotu spolupráce, ale čekají, až ji iniciuje někdo jiný (např. česká případová studie). Ochota zavádět agroekologické postupy je formována důvěrou mezi zemědělci a ostatními aktéry, která může být nízká v případě zavádění nebo monitorování politických opatření, jako jsou agroenvironmentální programy. Důkazy z případové studie Spojeného království ukazují přístupy k řešení těchto překážek prostřednictvím účinných fór pro spoluvytváření, vytváření sítí a spolupráce.

Důkazy ze španělské Navarry ukázaly účinnost využití opatření 16.2 Programu rozvoje venkova k financování inovativních projektů umožňujících sdílení strojů, sběr a prodej ekologických produktů od drobných výrobců a podporu měsíčního trhu s ekologickými a místními produkty. Důkazy o přínosu podobných přístupů jsou pro Biodistrikty (např. Chianti, Itálie; italská případová studie).

Příklady dalších iniciativ, které prokazatelně napomáhají přechodu na nový systém, jsou např: 

• Víceleté investiční plány umožňující postupný přechod (např. přechod na nové systémy prořezávání broskví, řecká případová studie);
• podpora spolupráce v celém hodnotovém řetězci s podporou kolektivních agroenvironmentálních opatření (např. řecká případová studie);
• Spolupráce zemědělců při produkci (např. kolektivní kompostování, sdílené předpovědi počasí; italská případová studie); 
• Zvyšování znalostí o alternativách příjmů k intenzivnímu chovu hospodářských zvířat (švýcarská případová studie);
• poradenské služby založené na důkazech a zaměřené na nové postupy (řecká případová studie) a na vyplnění mezer ve znalostech, jako jsou postupy ochrany půdy (např. maďarská případová studie); 
• Poskytování cenových prémií prostřednictvím zavádění norem pro agroekologické postupy by zemědělcům a společnostem usnadnilo uzavírání dohod o produkci (švédská případová studie). 

Lepší podpora kolektivních akcí by mohla zemědělcům usnadnit přístup ke specifickému školení, zpracovatelským zařízením a zemědělským strojům, které by si jinak nemohli dovolit. Pomáhá také při komunikaci mezi zemědělci a podporuje vytváření výměny znalostí mezi kolegy, což může snížit averzi zemědělců vůči riziku spojenému s přijímáním nových agroekologických postupů. Vytváření sítí přispívá k vytváření synergií mezi místními subjekty v hodnotovém řetězci, což by mohlo umožnit spravedlivější rozdělení přidané hodnoty, a tím podpořit místní rozvoj venkova.
 

Postupy ekologického zemědělství

Růst ekologického zemědělství v Evropě představuje výchozí bod pro přechod k udržitelnějším zemědělským postupům. V některých odvětvích a oblastech je tento růst rychlý (např. mléčné zemědělství, Lotyšsko). 

Takovému přechodu napomohou mechanismy podporující integrované přístupy zemědělských postupů, které odrážejí komplexnost agroekologických zemědělských postupů (např. zavádění komplexních střídání plodin s luštěninami, výroba krmiv a hnojiv na farmě, zvyšování biologické rozmanitosti a kvality půdy atd.) To by znamenalo odklon od úžeji vymezených environmentálních, sociálních a ekonomických otázek. 

Přechod k agroekologickým zemědělským systémům a postupům však vyžaduje snížení rizika investic a potřebných opatření (např. přístup k dlouhodobým smlouvám se soukromými společnostmi, placení příplatků za postupy udržitelnosti; švédská případová studie).
 
Je třeba posílit pozice aktérů v hodnotovém řetězci, aby se vyvinula dynamika pro zavádění produktů a další pokrok při přechodu (např. ekologické mléčné zemědělství, Lotyšsko). 

Infrastruktura

K hrozbám pro integritu dodavatelských řetězců a ekonomickou životaschopnost jednotlivých podniků nebo odvětví patří nedostatky v místní infrastruktuře. Taková infrastruktura zahrnuje i infrastrukturu mimo zemědělský podnik: 

• doprava (např. silniční, železniční, trajektové sítě); 
• kvalita a efektivita dodavatelských řetězců pro plodiny a dobytek (např. zařízení pro ustájení k zajištění standardů dobrých životních podmínek hospodářských zvířat na trzích; případová studie Spojeného království); 
• místní jatka a řezníci; 
• dodávky nefosilních paliv (např. vodík pro dopravu a zemědělské stroje);

a na farmě: 

• skladování (např. siláž, voda);
• hygienická zařízení (např. sprchy, oblečení; např. rumunská případová studie);
• zpracování produktů na farmě by zlepšilo ekonomickou stabilitu zemědělských podniků v některých hodnotových řetězcích (např. mléčné výrobky, Litva). 

 

Výměna znalostí

Zjištění UNISECO ukazují význam poradenství, výzkumu, inovací a odborné přípravy v sociálních sítích zemědělských systémů. Analýza tržních politik a nástrojů ukázala, že posílení znalostní základny zemědělských postupů a podpora systému zemědělských znalostí a inovací jsou důležitými kroky na podporu šíření agroekologických zemědělských systémů (viz Quero et al., 2020). Přispívá také ke snížení averze zemědělců k riziku a posílení postavení spotřebitelů. 

Fóra, která usnadňují efektivní sdílení znalostí, nabízejí potenciál pro informování vlivných osob v rámci institucí (např. zemědělců, veřejných orgánů, podniků, výzkumu). Příkladem účinných mechanismů tohoto procesu je Zemědělská poradní skupina pro severovýchodní Skotsko (NESAAG; případová studie Spojeného království); posílení role zemědělské komory jako koordinačního centra pro nezávislé poradenské služby (maďarská případová studie); a regionální koordinační centrum pro zemědělství a inovační systémy, italská případová studie).

 

Sociální práva

Zjištění skupiny UNISECO umožňují nahlédnout do potenciálu agroekologických zemědělských systémů a zemědělských postupů přispívat k evropskému pilíři sociálních práv. Mezi ně patří význam poradenství, výzkumu, inovací a odborné přípravy v sociálních sítích zemědělských systémů, které přispívají k dosažení cíle udržitelného rozvoje OSN č. 4 týkajícího se vzdělávání a celoživotního učení. Příležitosti učit se, zpochybňovat a diskutovat o nových důkazech z různých perspektiv přispívají k řešení překážek bránících zavádění agroekologických postupů.

Důkazy naznačují, že průmysl a zemědělci potřebují pracovní dovednosti, učňovskou přípravu, celoživotní vzdělávání a absolventy, ale čelí konkurenci na trhu práce (případová studie Spojeného království). V dlouhodobém horizontu je zapotřebí strategický přístup k poskytování odborné přípravy, vzdělávání a celoživotního učení, aby se jich chopily příslušné orgány a aby byly atraktivní pro potenciální studenty a žáky.

Klíčovým doporučením UNISECO je podpora specializovaných vzdělávacích kampaní a systémů certifikace a označování, aby se vytvořila poptávka po agroekologických produktech. Zařazení agroekologických témat do osnov formálních vzdělávacích programů (středoškolské a vysokoškolské vzdělávání) by mohlo napomoci vytvoření nové generace zemědělců, kteří budou věnovat větší pozornost environmentálním a zdravotním důsledkům různých způsobů hospodaření. Takové vzdělávání a odborná příprava by rovněž mohly zlepšit úroveň povědomí o nástrojích informačních a komunikačních technologií, které jsou klíčové pro agroekologický přechod v Evropě. 

Vzdělávání by mělo být koncipováno tak, aby bylo: 

• přizpůsobené pro použití a přístupné všem typům aktérů; 
• relevantní pro všechny fáze agroekologického přechodu v zemědělských systémech; 
• odpovídat fázi života jednotlivých aktérů; 
• souběžně s technickými a sociálními inovacemi.

Zjištění jsou převedena do politického přehledu doporučení pro podporu poradenství, vzdělávání a celoživotního učení na podporu agroekologických přechodů.