• Současná role nevládních organizací v agroekologických potravinových systémech
• Budoucí role nevládních organizací v agroekologických potravinových systémech

---

Současná role nevládních organizací v agroekologických potravinových systémech

Zvyšování povědomí, investice, obhajoba

Výzkum identifikoval existenci sociálních sítí jako společný a důležitý jmenovatel v případech, kdy se různé zainteresované strany spojily, aby účinně řešily problémy a dilemata týkající se přírodních zdrojů (Bodin a Crona, 2009).

Aktéři patřící k nevládním organizacím, organizacím občanské společnosti a zástupcům místních komunit jsou zastoupeni ve většině sítí řídících případové studie řešené v UNISECO, i když s nízkou četností. Výzkum odhalil skutečnost, že hlavní úlohou nevládních organizací je zvyšovat povědomí široké veřejnosti o klíčových problémech v případových studiích a uplatňovat vliv prostřednictvím advokacie na různých úrovních. 

Existují země, v nichž jsou nevládní organizace velmi aktivní. Například v Německu se případová studie točila kolem intenzivního zemědělství na orné půdě se zvláštními problémy udržitelnosti týkajícími se ztráty biologické rozmanitosti a znečištění vody; místní pobočky nevládních organizací zabývajících se životním prostředím zvyšují povědomí o dopadech postupů hospodaření s půdou na životní prostředí.  Financují kampaně a drobná opatření prostřednictvím darů a v některých případech realizují konkrétní ekologické iniciativy společně s místními vesnickými sdruženími, která se věnují udržování místních tradic. Podporují také výměnu informací mezi zemědělci a místními komunitami o agroekologických postupech a jejich přínosech.  

Podobně ve Francii se ekologické organizace snaží povzbudit subjekty, aby braly v úvahu problémy životního prostředí. Cílem je podpořit přechod zemědělců a celého hodnotového řetězce k agroekologickým postupům (např. snížit znečištění vody zemědělskými vstupy). Nevládní organizace dokonce spolufinancují politickou podporu v povodích s problémy s kvalitou vody.

V Rumunsku, kde se drobné zemědělství s přínosem pro biologickou rozmanitost a krajinu potýká s vážnými ekonomickými problémy, jsou nevládní organizace trvalými kanály pro přenos informací a znalostí mezi místními komunitami, tvůrci politik, odborníky a akademickou obcí. Vzaly si za své informovat a posilovat místní komunity v rámci širších projektů ochrany přírody prostřednictvím vzájemného učení, výměny zkušeností, podporou drobných zemědělců při získávání přístupu k možnostem veřejného financování a investicemi do infrastruktur místního, společného významu. Hrají také zásadní roli při poskytování poradenství místním komunitám v záležitostech společného zájmu souvisejících s jejich oborem působnosti, organizování veřejných konzultací a zastupování hlasu komunit na rozhodovacích fórech, jako jsou místní rady nebo ústřední instituce, např. ministerstva. Nevládní organizace jsou také považovány za hlídací psy, pokud jde o změny zákonů na celostátní nebo místní úrovni, a tyto informace předávají místním komunitám a snaží se usnadnit účast veřejnosti na politických rozhodnutích, čímž v místních obyvatelích pěstují občanského ducha a větší odpovědnost místních orgánů. Působí také jako stálí a nadšení propagátoři místních přírodních a kulturních hodnot, místních produktů, zemědělců a řemeslníků ve "vnějším světě", v masmédiích, na veletrzích, konferencích. 

Ve Skotsku se dilema případové studie týkalo potenciálu pro vytváření veřejných přínosů (tj. péče o krajinu pro účely cestovního ruchu a rekreace) v zemědělství při zachování ekonomické životaschopnosti. Nevládní organizace mohou významně ovlivnit pozemní úroveň ve vztahu k poskytování veřejných statků.

Ve Francii poskytují environmentální organizace doporučení a výměnu zkušeností se zemědělci a zemědělskými poradci za účelem zavádění agroekologických postupů. Síť řízení v zemědělském sektoru je složitá a hlavní sporná záležitost, která byla pozorována, se týká důsledků agroekologických a environmentálních postupů na produktivitu zemědělství. Objevují se třenice mezi nevládními organizacemi, aktéry v zemědělských a dodavatelských řetězcích, přičemž zemědělci se domnívají, že je na nich, aby rozhodovali o způsobu hospodaření, a nikoli na nevládních organizacích zabývajících se ochranou životního prostředí nebo na společnosti, včetně veřejných institucí. Existuje také část obyvatelstva, která považuje postoje nevládních organizací za příliš extrémní. 

V Maďarsku, kde se projekt zabýval tématem půdoochranného zemědělství, je role nevládních/občanských organizací spojena se zvyšováním povědomí veřejnosti o neudržitelnosti současných potravinových systémů založených na průmyslovém zemědělství. Rovněž zprostředkovávají zájmy spotřebitelů zúčastněným stranám ve výrobě potravin a snaží se na tyto subjekty vyvíjet tlak prostřednictvím veřejných politik. V praxi však bylo zjištěno, že tyto organizace mají z hlediska vlivu jen malou nebo žádnou váhu.

V Itálii byl kladen důraz na rozvoj diverzifikovanějšího systému pěstování plodin ve vysoce specializované a tržně orientované vinařské oblasti s cílem zvýšit odolnost místního zemědělského systému. Nevládní organizace hrají zásadní roli při komunikaci s místními občany o výzvách udržitelnosti, kterým čelí místní zemědělský systém, zejména ekologické zemědělství. V Lotyšsku, kde byla hlavním problémem ekonomická životaschopnost konvenčního a ekologického chovu dojnic na travních porostech, je několik ekologických nevládních organizací aktivními účastníky sociální sítě, ale zdá se, že jejich vliv je mírný.

Budoucí role nevládních organizací v agroekologických potravinových systémech

Naše analýza odhalila řadu překážek a faktorů, které brání nebo usnadňují zavádění agroekologických postupů v 15 zemích projektu v Evropě. Tyto překážky jsou uvedeny v níže uvedeném slovním mraku a byly seskupeny do tří hlavních témat: 

1. Nedostatek znalostí a sociálního kapitálu; 
2. Nedostatek přidané hodnoty, zpracování a přístupu na trh;
3. Neefektivní tvorba politik.

Slovní mrak překážek a faktorů identifikovaných v 15 případových studiích UNISECO

Stejně jako v jiných částech této části je třeba zmínit, že 15 případových studií se nachází v různých fázích přechodu k agroekologii a skládá se z některých případů, kdy se projektová práce zaměřila na zahájení přechodu, zatímco v jiných na posílení/podporu již zavedených agroekologických postupů:

• Iniciační případové studie - jak zahájit přechod v konvenčním zemědělském systému prováděním především postupných změn v zemědělských systémech. Jednalo se o Rakousko, Švýcarsko, Německo, Finsko, Francii, Řecko, Maďarsko, Švédsko, Spojené království.
• Posilující případové studie - jak posílit přechod v zemědělských systémech, které již uplatňují agroekologické postupy, prostřednictvím transformačních změn vedoucích k přepracování zemědělského systému a/nebo celého potravinového systému. Jednalo se o Českou republiku, Španělsko, Itálii, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko.

V některých případových studiích jsou hlavní problémy udržitelnosti socioekonomické povahy (CZ, ES, LT, LV, RO), zatímco v jiných jsou environmentální (CH, DE, FI, FR, HU, IT, SE) nebo obojí - socioekonomické i environmentální (AT, GR, UK).
Místní vícestranná skupina zúčastněných stran v každé případové studii vytvořila strategie, které řeší výše uvedené překážky a hnací síly příslušného agroekologického přechodu. 

Tyto strategie, které jsou k nahlédnutí ve zprávě 3.4 Klíčové překážky agroekologických zemědělských systémů v Evropě a společně vytvořené strategie k jejich řešení, navrhují změny v řízení zemědělského systému a v tržních a politických pobídkách, které by měly podpořit agroekologický přechod. Strategie určují role různých aktérů uvnitř i vně sociálně-ekologického systému, jehož je zemědělství součástí, a způsoby, jak mohou spolupracovat při řešení překážek a hnacích sil a usnadnit zemědělcům zavádění agroekologických postupů.

Ke stažení:

D3.4 - Report on key barriers of AEFS in_Europe and co-constructed_strategies (pdf)

           D3.4 - Annex 1 Inventory barriers drivers (xlsx)

Zjistili jsme, že klíčovým aspektem pro úspěšný přechod k agroekologii jsou lepší znalosti o přínosech agroekologických postupů a ekonomických příležitostech, význam vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení a vyspělý sociální kapitál a posílené společné akce a kolektivní instituce v agroekologických hodnotových řetězcích. Tyto procesy musí být podporovány politikou a veřejným sektorem, které se zabývají otázkami ekonomického využívání, přístupu na trh a mocenských vztahů, jakož i problémy nadměrné spotřeby a plýtvání potravinami v potravinových řetězcích, což má dopad na veřejné zdraví, sociální spravedlnost a potravinovou bezpečnost.

Nevládní organizace hrají důležitou roli při budování znalostí a sociálního kapitálu, který je klíčovou překážkou pro agroekologii v Evropě.

Nejčastěji identifikovanou překážkou pro agroekologii je nedostatek znalostí o konkrétních agroekologických postupech a jejich přínosech pro udržitelnost a o ekonomických příležitostech a s nimi spojených nejistotách při vytváření přidané hodnoty z agroekologicky produkovaného zboží. Takové překážky uváděla většina případových studií, což odráží znalostní náročnost agroekologického zemědělství. Tyto překážky se sice týkají především nedostatečných znalostí zemědělců, ale také zdůrazňují potřebu specializovaných znalostí poradců a učitelů pracujících v odborných školách. Souvisejícím nedostatkem je omezená koordinace mezi aktéry, a dokonce i nedostatek sítí pro sdílení znalostí. Bez vzájemných sítí pro sdílení zkušeností a znalostí se zemědělci cítí neschopni zavádět agroekologické postupy a nedostatek institucionální podpory může vyvolat pocit osamělosti a únavy zemědělců (např. litevské a rumunské případové studie). 

V mnoha případech byla také prokázána nízká schopnost a ochota spolupracovat v důsledku slabého sociálního kapitálu a individualismu zemědělců a rivality mezi nimi. Ve východní Evropě lze neochotu ke spolupráci vysvětlit negativními zkušenostmi se znárodněnými kolektivními zemědělskými systémy. Nedostatek důvěry v zemědělská družstva a z toho vyplývající nízká ochota spolupracovat úzce souvisí s ekonomickými překážkami. Nedostatečná ochota ke spolupráci může například bránit možnostem společného nákupu skladovací a zpracovatelské infrastruktury nebo přímého uvádění na trh.

Tato zjištění zdůrazňují potřebu opatření k budování důvěry a sociálního kapitálu, což je dlouhodobý proces, v němž rozhodně hrají roli nevládní organizace.
V Německu, které je iniciační případovou studií usilující o omezené obdělávání půdy, diverzifikaci plodin a pěstování meziplodin, může role nevládních organizací při budování znalostí nadále podporovat agroekologii v úrodném prostředí, kde je rozhodovací proces zemědělců ovlivňován tokem informací a smluvními ujednáními s řadou různých subjektů a pravidly, která jim poskytuje. Mezi ně patří aktéři poskytující poradenství a podporující budování kapacit, účastníci hodnotového řetězce a sdružení místních komunit zastupující environmentální zájmy a zájmy specifických skupin. 

V Maďarsku, které je iniciačním případem a rovněž usiluje o zemědělství zaměřené na ochranu půdy, je zapotřebí, aby nevládní/občanské organizace více spolupracovaly, což by mohlo mít podobu národní platformy pro ochranu půdy; ta by měla zahrnovat také účastníky hodnotového řetězce, úřady a správu, výzkumné pracovníky, spotřebitele a média a měla by fungovat jako konzultační rada v oblasti tvorby politiky a jako prostředek k posílení propojení vědy, politiky a praxe. Nevládní organizace jsou rovněž potřebné pro zvýšení povědomí spotřebitelů o půdě jako důležitém přírodním zdroji a pro pomoc při zkracování dodavatelského řetězce. 

V Rumunsku, které je posilující případovou studií usilující o lepší rovnováhu mezi ochranou přírody a ekonomickou životaschopností v drobném zemědělství, jsou nevládní organizace a občanské iniciativy jednou z hnacích sil rostoucí poptávky po místních a kvalitních potravinách. Několik iniciativ poskytuje neocenitelnou pomoc zemědělcům, kteří žádají o dotace nebo finanční prostředky EU. Ty vytvářejí nové souvislosti pro propagaci drobných zemědělců a místních produktů a přibližují spotřebitele výrobcům. To pomáhá zmírnit ekonomická omezení tradičního zemědělství. Tito aktéři rovněž pomáhají překlenout mezeru v informovanosti a účasti na veřejném rozhodování. Všechny tyto role, které nevládní organizace v současnosti hrají, jsou důležité i v budoucnosti, kdy je pro podporu agroekologických postupů zásadní větší sdílení znalostí, přístup na trh a lepší politický a legislativní rámec. 

Ve Švédsku, které je iniciativní případovou studií sledující diverzifikaci v chovu přežvýkavců, se poptávka spotřebitelů do značné míry řídí tím, co je k dispozici a co je uváděno na trh. Maloobchodníci, potravinářský průmysl, nevládní organizace, veřejné agentury a média jsou důležitými aktéry při formování spotřebitelské poptávky a mohli by pomoci proměnit vzestupný trend rostlinných potravin v hnací sílu diverzifikace.

Mapy příběhů

Skupina UNISECO nabízí velmi zajímavá zjištění v souboru případových studií v různých zeměpisných a kulturních prostředích. Každá mapa příběhů zahrnuje různé zúčastněné strany, včetně nevládních/občanských organizací a místních komunit. Najdete zde inspiraci nebo příklady toho, jak nevládní/občanské organizace a místní komunity přijímají opatření v různých oblastech - od uhlíkově neutrálního mléka nebo udržitelného ovoce až po kvalitu vody nebo udržování malých farem s mlékem. Pro komunity v celé Evropě tak může být jeden nebo několik z nich nejvhodnějších. Prozkoumejte více prostřednictvím celé sbírky příběhových map

ZOBRAZIT VŠECHNY PŘÍPADOVÉ STUDIE ZDE (v angličtině)

VIEW ALL CASE STUDY STORYMAPS HERE (in English)