Vlády a administrativa
Vnitrostátní a regionální vlády a správní orgány jsou signatáři úmluv, které řeší společné globální výzvy, zejména Cíle udržitelného rozvoje OSN (odkaz v angličtině), boj proti změně klimatu, snižování úbytku biologické rozmanitosti a zajištění sociálních práv, nebo s nimi sladily své politiky. Evropská unie je rovněž signatářem nebo provádí politiky a mechanismy, které podporují plnění těchto mezinárodních postojů, k nimž se připojují i její členské státy a jejich regiony.
K odpovědnosti a možnostem na národní úrovni patří např:
- Národní strategie SZP, přizpůsobené požadavkům jednotlivých zemí. EU poskytla doporučení k zajištění dosažení 9 specifických cílů SZP a souladu se šesti relevantními cíli strategií Farm to Fork a Biodiversity 2030 v rámci Zelené dohody EU.
- Navrhování a provádění strategií odrážejících priority národních politik, jako jsou sociální, hospodářské, environmentální, plánovací a vzdělávací politiky.
- Navrhování a provádění strategií, které naplňují mezinárodní závazky, jako je Pařížská dohoda OSN, jejímž "cílem je posílit globální reakci na hrozbu změny klimatu v kontextu udržitelného rozvoje a úsilí o vymýcení chudoby"; a Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD), jejímž cílem je "zachovat a udržitelně využívat biologickou rozmanitost ve prospěch současných i budoucích generací".
Zjištění projektu UNISECO poskytují důkazy o tom, jak přechod na agroekologické zemědělské systémy a zemědělské postupy může poskytnout prostředky k řešení výzev globálního významu, zejména změny klimatu, snížení úbytku biologické rozmanitosti, udržitelného modelu výroby a spotřeby a sociální spravedlnosti.
Tyto důkazy pocházejí z práce s místními aktéry zemědělských systémů v případových studiích (odkaz v angličtině) v 15 zemích Evropy, v různých socioekonomických, environmentálních a kulturních kontextech, a z analýzy územních dopadů rozsáhlého zavádění agroekologických postupů v kontextu budoucích scénářů evropských potravinových systémů.
Na základě důkazů byla vypracována politická doporučení zohledňující konkrétní souvislosti agroekologických přechodů v různých zemích a regionech, která byla shrnuta v politických dokumentech.